



Zdravotní rizika polétavých mikročástic a prachu v uzavřených prostorách si málokdo uvědomuje.
Nábytek z dřevotřísky po celou dobu své životnosti odpařuje formaldehyd. Nátěry na zdech jsou při trvalé expozici také toxické (dříve se bílilo vápnem, které je sice silně alkalické a žíravé, ale určitou dezinfikovalo prostor).
Jelikož v každém bytě je až několikasetkrát vyšší koncentrace toxických látek ve vzduchu, je dobré často krátce větrat (v Ostravě to asi pravda nebude). Časté větrání v zimě = vysoké náklady energie. tady pomůže rekuperace s filtry (na výstavě se dala pořídit kompletní za 5 tisíc).
Mikroparch, který je škodlivý a který na rozdíl od prachu který je větší a zachytávají ho sliznice, se usazuje na stejných místech jako je prach viditelný. Proto je dobré stírat prach všude (i na skříních a tam kde není vidět), maximálně omezovat interiérové doplňky na které se prach usazuje a ze kterých se nesnadno odstraňuje, pravidelně stírat podlahy a prostě uklízet.
Pokud se nevyhneme kobercům a textilním podlahovým krytinám, je vhodné je často vysávat s vysavačem s dobrou filtrační schopností (mikrofiltr, hepafiltr). Z tohoto hlediska jsou ideální centrální vysavače, které ač s nízkým stupněm filtrace vyfukují vzduch mimo objekt. Dobré je i častější hloubkové čištění koberců extraktorem (jedná se o vyprání svrchní části koberce). Nicméně minimalizování ploch s koberci je krokem dobrým směrem.
Otázkou mnohdy zůstává, co místo koberce. Dlažba je studená, plovoucí podlahy jsou narvány formaldehydem a PVC rozhodně není krokem ke zlepšení hygienické pohody. Snad zůstává de facto přírodní linoleum nebo dřevo. Obojí je však náročnější na údržbu.
Pokud však chceme používat saponáty, je dobré přesně dávkovat a hlavně, při úklidu nešetřit vodou. Voda samotná má mycí účinek kolem 54 až 57 %. Čistící prostředky pouze účinnost zvyšují.
Před mnoha lety byl v časopisu D-Test uveřejněn test pracích prášků. Pokud si dobře pamatuji, některé prací prášky zvyšovali účinnost mycího a pracího účinku vody o pouhá 3 %. V podstatě pračka prádlo vyprala stejně s pracím prostředkem jako bez něj. Obecně tedy kvalita hraje roli.
A jak zjistit dávkování (s tvrdostí vody se mění). Jednak jsou uvedeny pokyny výrobce, ale v případě, že se nejedná o odpěněné prostředky můžeme vhodné dávkování zjistit sami. Např. při mytí nádobí. Pokud je voda znečištěná a stále se tvoří pěna (přebytek tenzidů), dávkovali jsme moc. Pokud voda je ještě čistá a pěna zmizí, účinné látky byli vyčerpány a dávkujeme málo. Naprostá většina lidí ale dávkuje moc. Při mytí nádobí se chemii jednoduše nevyhneme.
Při úklidu dosáhneme výborných výsledků roztokem vody a octu nebo roztokem vody a kyseliny citrónové. Ocet má také dílčí dezinfekční účinky. Již naše babičky, když byl někdo nemocem na kamna hrnec s vodou a octem (dezinfekce prostředí), nebo po vyklepání čistili koberce zelím (stejný účinek, jako optická zjasňovadla, ale zelí nenarušovalo barevnou stálost). Dobrých rad a triků jsou na internetu tisíce, tak dále nemá smysl se této kapitole věnovat.
Před řadou let přišli na trh tzv. švédské utěrky z mikrovlákna (vlákno se nejprve vyrábělo v ČR). 100 Km mikrovlákna váží méně než 1 g.
Principem je to, že tenké vlákno je duté (v podstatě trubička) a na povrchu má hroty jako struhadlo. To je spředeno do svazků a svazky dále do velkých svazků pozorovatelných již pouhým okem. Nečistota se doslova „krouhá a hobluje“ a jde do dutých trubiček. Jednoduše se pak čistou vodou případně s malým přídavkem mýdla vypere a pracuje se dál.
Ovšem řada chemikálií ostny doslova připlácne do „trubičky“ a celou trubičku zplacatí. Ta má pak tendenci se přichitit k sousední a vytvořit shluky. Pak máme z mikrovlákna obyčejný hadr. Rozdíl účinků je obrovský, jako kdybychom chtěli vydrhnout např. kuchyňský vál drátěnkou nebo drhlenkou a pro porovnání se o to samé pokusili válcem na nudle. A použití řady prostředků působí na mikrovlákno podobně, jako kdybychom kladivem zaklepali hroty struhadla do roviny. Nenastrouháme pak již nic. Mikrovlákno nám spolehlivě zničí i minimální obsah aviváže, změkčovadla (např. sody) nebo kyseliny (např. octa) v čistícím nebo pracím prostředku, ve kterém jsme mikrovlákno vyprali.
Mikrovlákno a výrobky z něj poškozují organické sklo (plexisklo), ochranné fólie a leštěné plochy (viditelné okem zejména na černých).
Obecně platí, že ideální je zásadité mýdlo (nikoli pH neutrální na mytí pokožky – běžná mýdla, jsou vyráběna plně synteticky). Zásadité (alkalické) mýdlo je vyrobeno z živočišných tuků a rostlinných olejů (dříve např. Mýdlo s jelenem) a po použití rychle rozkládá na oxid uhličitý a sůl. Velice vhodné je tzv. Žlučové mýdlo (alkalické mýdlo z býčí žlučí), které najde široké uplatnění v celé domácnosti, namátkou při čištění různých i odolných skvrn (víno, tráva, ovoce, vajíčka, saze, tuk, krev atd.) Je nevhodné pouze pro vlnu a jemné tkaniny a jeho cena v roce 2012 byla od cca 12 Kč do 100 Kč.
Pokud se vrátíme opět k mikrovláknu. Mikrovlákno obecně v různém poměru např. s elastanem se používá např. na výrobu sportovních oděvů, povlečení apod. Ideální mikrovlákno na čištění se skládá ze 70% polyesteru (PES) a 30 % polyamidu (PAD). Zkráceně je to mikrovlákno 70 na 30. Běžně dostupné a také použitelné je 80 na 20. Dle způsobu zpracování jsou mikrovláknové utěrky a mopy na suché čištění, vlhké čištění a na mokré umývání, kde ale již je značná část vlastností snížena. Stále se setkáváme s množstvím výrobků označených jako „Švédská utěrka“ nebo „prachovka z mikrovlákna“, ale rozdíl mezi solidním výrobkem je propastný. Cena může být vodítkem, ale nemusí. Kvalitu poznáme jednoduše tak, že se suchá utěrka z mikrovlákna „lepí“ na ruce. „Zachytává“ se za kůži a různé oděrky a na dotek je velmi nepříjemná. Pokud tato vlastnost pomine, již je utěrka nefunkční.